Velké almatinské jezero
DSC_0678

Podzimní výpravy do hor za Almatou


Datum: říjen a listopad 2010

Asi nemusím nikomu nic dlouze vysvětlovat, Kazachstán a Almatu jsem si nevybral tak úplně náhodou. Zatímco na sever od Almaty je jedno dlouhé nic, směrem na jih začínají Himaláje – výběžek Tian Šanu. MHD jezdí do dvou tisíc metrů a taxíkem se tady dá dojet až do 2500m, někde i výš. Všechno hodinu z centra města. Nejvyšší kopec přímo nad Almatou měří 4979 m a k nejbližším sedmitisícovkám je to zhruba 200 km.

A co je nejlepší, přestože je to takový kousek, nikde ani noha. Pro Kazacha hory končí za posledním stánkem s vodkou. Dál jsou vlci, medvědi a Kyrgyzové a já musím bejt úplnej magor, jestli do takový divočiny dobrovolně lezu. Ne, že by mě místní na výlet do hor nelákali, to oni zase jo. Jenže v jejich provedení výlet do hor vypadá tak, že se někam dojede autem, na kraji silnice se udělá táborák a opeče beran. Zahrát na kytaru, popít vodečku a večer úplně na plech sednout za volant a spokojeně odjet domů.

Takže mám hory úplně sám pro sebe. Což je sice prima, na druhou stranu si moc nepokecám. A taky chybí jakékoliv informace. Mapa ani průvodce se tu moc sehnat nedají, zeptat se taky není koho, tudíž spoléhám na Google Maps. Na internetu vylosuju údolí a taxíkem dojedu tam, kde končí silnice. Potom nahoru, co támhleto sedlo – pustí, nepustí, co bude na druhé straně? – hele, vyšlo to, a pak vedlejším údolím zase zpátky.

No a samozřejmě, to by nebylo, aby taková procházka po horách byla jen tak. Za posledním patníkem začíná pohraniční pásmo s Kyrgyzstánem. Nikdo žádný zákaz chození nevydal (teda nejspíš), ale vysvětluj pohraničníkovi, že se tam jen tak procházím. Naprosto nechápou, vždyť proč bych to dělal a co bych z toho měl? Ještě, že s českým pasem můžu kdykoliv tvrdit, že jsme kdysi taky byli součástí SSSR, tak o co jde – čert nám byl tyhle hranice dlužný a nebylo nám všem za Sojuzu líp?

Kromě hranice další nebezpečí číhá v podobě rezervací, národních parků a jiných nešvarů. Jak tam nevede asfaltka, tak je to chráněno a ty tam nemáš, co dělat. A pokud ano, tak jedině s povolením, s vedoucím výpravy, předem schváleným rozpisem trasy, všechno ve třech kopiích, notářsky ověřeno. Pohyb po horách je v sovětském pojetí organizovaná činnost a nikdo nevidí jediný důvod na tom cokoliv měnit.

Uvidíme. Já zatím samozřejmě vůbec nic neřeším a dělám si, co chci. Cedule ignoruju a ještě jsem neviděl plot, ve kterém by nebyla díra. A místním odpovídám, že se v horách nebojím ani vlků ani medvědů, sněhu, lavin, Kyrgyzů, Yettiho ani těch ostatních nesmyslů. Jediné, co se mi v horách nad Almatou totiž doopravdy může stát, je to, že mě někdo strašně ožere anebo zavře, až zčernám. Až se jedno či druhé stane, samozřejmě dám vědět.


Powered by SmugMug Owner Log In