Podzimní výpravy do hor za Almatou - Váňovi na cestách
Velké almatinské jezero

NOVINKY

MAPA

DSC_0678

Podzimní výpravy do hor za Almatou


Datum: říjen a listopad 2010

Asi nemusím nikomu nic dlouze vysvětlovat, Kazachstán a Almatu jsem si nevybral tak úplně náhodou. Zatímco na sever od Almaty je jedno dlouhé nic, směrem na jih začínají Himaláje – výběžek Tian Šanu. MHD jezdí do dvou tisíc metrů a taxíkem se tady dá dojet až do 2500m, někde i výš. Všechno hodinu z centra města. Nejvyšší kopec přímo nad Almatou měří 4979 m a k nejbližším sedmitisícovkám je to zhruba 200 km.

A co je nejlepší, přestože je to takový kousek, nikde ani noha. Pro Kazacha hory končí za posledním stánkem s vodkou. Dál jsou vlci, medvědi a Kyrgyzové a já musím bejt úplnej magor, jestli do takový divočiny dobrovolně lezu. Ne, že by mě místní na výlet do hor nelákali, to oni zase jo. Jenže v jejich provedení výlet do hor vypadá tak, že se někam dojede autem, na kraji silnice se udělá táborák a opeče beran. Zahrát na kytaru, popít vodečku a večer úplně na plech sednout za volant a spokojeně odjet domů.

Takže mám hory úplně sám pro sebe. Což je sice prima, na druhou stranu si moc nepokecám. A taky chybí jakékoliv informace. Mapa ani průvodce se tu moc sehnat nedají, zeptat se taky není koho, tudíž spoléhám na Google Maps. Na internetu vylosuju údolí a taxíkem dojedu tam, kde končí silnice. Potom nahoru, co támhleto sedlo – pustí, nepustí, co bude na druhé straně? – hele, vyšlo to, a pak vedlejším údolím zase zpátky.

No a samozřejmě, to by nebylo, aby taková procházka po horách byla jen tak. Za posledním patníkem začíná pohraniční pásmo s Kyrgyzstánem. Nikdo žádný zákaz chození nevydal (teda nejspíš), ale vysvětluj pohraničníkovi, že se tam jen tak procházím. Naprosto nechápou, vždyť proč bych to dělal a co bych z toho měl? Ještě, že s českým pasem můžu kdykoliv tvrdit, že jsme kdysi taky byli součástí SSSR, tak o co jde – čert nám byl tyhle hranice dlužný a nebylo nám všem za Sojuzu líp?

Kromě hranice další nebezpečí číhá v podobě rezervací, národních parků a jiných nešvarů. Jak tam nevede asfaltka, tak je to chráněno a ty tam nemáš, co dělat. A pokud ano, tak jedině s povolením, s vedoucím výpravy, předem schváleným rozpisem trasy, všechno ve třech kopiích, notářsky ověřeno. Pohyb po horách je v sovětském pojetí organizovaná činnost a nikdo nevidí jediný důvod na tom cokoliv měnit.

Uvidíme. Já zatím samozřejmě vůbec nic neřeším a dělám si, co chci. Cedule ignoruju a ještě jsem neviděl plot, ve kterém by nebyla díra. A místním odpovídám, že se v horách nebojím ani vlků ani medvědů, sněhu, lavin, Kyrgyzů, Yettiho ani těch ostatních nesmyslů. Jediné, co se mi v horách nad Almatou totiž doopravdy může stát, je to, že mě někdo strašně ožere anebo zavře, až zčernám. Až se jedno či druhé stane, samozřejmě dám vědět.