Kuba - Váňovi na cestách
Trinidad

NOVINKY

MAPA

Santiago de Cuba

Kuba


Datum: únor 2012

Kuba je zážitek. Ne vždycky zrovna příjemný, ale rozhodně unikátní.

Každý den se člověku chce sednout na první letadlo a zmizet. Ve frontě na autobus, který možná přijede a možná ne. V rybí restauraci na břehu moře, kde nemají ryby. Při vyplňování dlouhého formuláře na povolení k užívání internetu.  Po celém dni shánění autopůjčovny, kde nám budou ochotní půjčit sotva pojízdnou herku za nesmyslných sto dolarů za den. 

A pak za rohem začne hrát kapela, strejc spokojeně bafá z doutníku a klimbá v houpacím křesle, macatá černoška hrdě ukazuje sousedce, co se jí podařilo ulovit v obchodě - a vy si můžete sednout někam na schody a koukat na to všechno jak na divadle. Dáte se s někým do řeči a během pěti minut podlehnete místnímu optimismu, kdy ano, všechno stojí za úplný kulový, ale co naděláš, život je  krásný. 

Máloco vystihuje současnou Kubu jako systém dvou měn, které Castrovic zavedli poté, co země fakticky zkrachovala a soudruhům nezbylo, než natáhnout ruku k turistům z kapitalistické ciziny. V místních penězích lidi dostávají plat, ale prakticky nic za ně neseženou. Za druhou měnu,  která je volně směnitelná a kterou by správně měli používat jenom cizinci, koupí prakticky cokoliv - jenže za ceny, které by si nikdo správně neměl dovolit. Takový doktor si v průměru za den vydělá na jedno pivo.....

Oficiálně není nic k sehnání, ale je to levné. Neoficiálně, ale přitom všem na očích, je dostání všechno, ale za peníze, které oficiálně nikdo nemá.  

Všechno funguje tak trochu jinak. Když vám nalejí šizenou cuba libre, půjdete domů po čtyřech - obsluha totiž krade coca colu a zbytek doleje rumem, který je místní a skoro zadarmo. Kdo nekrade okrádá rodinu. Stát předstírá, že platí, a lidi předstírají, že pracují. To všechno známe, ale na Kubě komunismus zvítězil, proto levou hrají všichni, všude, jinak by zdechli hlady.

Protloukáte se turistickým balastem, kde vládne mafie taxikářů, veksláků a pinglů - přesně tak, jak tomu bylo u nás v 80. letech na Václaváku. Ale narozdíl od nedávné minulosti už se dá z téhle nechuti utéct.

Ubytování v soukromí patří k tomu nejlepšímu, co se dá na Kubě zažít. O pohodlí nejde, do pokoje často lezete na půdu nebo majitelům přes obývák, ale bydlíte v nádherně rozpadajícím se paláci, všichni se usmívají a můžou se přetrhnout, abyste se cítili dobře. Soukromá restaurace sídlí v ložnici, židle a příbory sehnali od všech známých a příbuzných, světlo vypadává, ale - světe, div se - podává se humr, zmrzlina je smetanová, maso čerstvé a obsluha nadšená. Kožení tučňáci v státních hotelích dneska roznášejí studenou polívku a rýži  s UHO  už jen turistickým grupám, které to mají od Čedoku povinně.

Komunismu mají všichni plné zuby, ale rozhodně to není tak, že by Kubánci nemohli dospat, až jim Američani z ostrova udělají Disneyland. Když nám mladý muž půl hodiny vysvětloval, proč se na Kubě nedá žít a že zdrhout do Ameriky je jediné řešení, nezapoměl zmínit, že Fidel je pro něj hrdina a jak je dobře, že revoluce zvítězila. Celé je to nádherně na palici. 

Pokud si chcete užít a odpočinout, jeďte jinam. Kuba je autentická, ale syrová, bez umělých ochucovadel a barviv. Mění se před očima, skanzen dostává trhliny a konec visí ve vzduchu. Všechno se pomalu mění k lepšímu, pohodlnějšímu a příjemnějšímu. Ale každý, kdo na Kubě byl v posledních letech, sice samozřejmě lamentuje a prská na všelijaká příkoří, jenže jedním dechem dodává, že až to jednou řachne, tak už to nikdy nebude ono. Pokud máte možnost, teď je ta správná chvíle.