Pár měsíců potom, co jsme se s Táňou seznámili, přišla možnost vyrazit na měsíc do hor. Úkol zněl jasně: hlavně Táňu nezahubit a pokud možno neodradit od dalších výletů, zároveň jsme ale odmítali vyrazit mezi davy.
Trek okolo Kanchenjungy (8 586 m) se ukázal být přesně tím, co jsme potřebovali. Kopec leží v jednom z nejodlehlejších koutů Nepálu, kam vůbec není jednoduché se dostat. Je to osmitisícovka, ale není to Everest. Je to těžký výstup, ale ne tak kultovní jako K2. Na Kanchenjungu se tudíž prakticky neleze a většina trekařů ani nedokáže její jméno vyslovit, natož aby se sem hnala. Díky tomu se můžete tři týdny motat okolo třetí nejvyšší hory světa, užívat si naprosto autentické Himaláje jak vystřižené ze starých horolezeckých knížek a kromě přátelských místních skoro nikoho nepotkávat (v našem případě jsme za celou dobu viděli jednu grupu trekkerů, toť vše).
Začíná se v údolní džungli mezi banány a rozkvetlými rhododendrony. Spí se u místních nebo ve stanu, protože hotýlky pro cizince sem ještě nedorazily. Nad lesem čeká ohromný masív Kanchenjungy s ledovci a vší horskou parádou, kterou můžete čekat od takhle vysoké potvory. Trekování už asi o moc lepší být nemůže.
S odstupem pěti let a dvou dětí navíc můžeme spolehlivě říct, že úkol jsme splnili. Táňu ten výlet ani nezahubil, ani neodradil. Láska hory přenáší a co tě nezabije, to tě posílí. Každopádně až budete přemýšlet, kam vzít svojí novou slečnu na výlet, Kanchenjungu doporučují tři Váňové ze tří.
